Magda Vlášková, jedna z účastnic tábora pro rodiče s dětmi Sáry Rajnoškové v Kněžicích – Dne 11. července 2018 9:17

Dobrý den,
chtěla bych Vám moc poděkovat za skvělý tábor, který jsme minulý týden se syny absolvovali. Byli jsme již poněkolikáté a stále nás to baví. Program byl skvělý - tím bych chtěla poděkovat všem, kteří ho pro nás tvořili včetně pána na pletení houpacích sítí, který s námi měl velkou trpělivost:)Moc jsme si užili hry, které pro nás Sára, Hanina a Sylva připravily:) Také moc děkuji paní Žákové, která nás již zná a krásně nás rozdělila do pokojů a pomohla kdykoliv bylo třeba:) Klukům se nejvíce líbilo krmení s panem Brychtou, který se jim velmi věnoval:)
A abych nezapomněla tak chci poděkovat i kuchařkám, pro které také nic nebyl problém a usmívali se na nás za každé příležitosti.
Za drobné nedostatky považuji skladbu jídelníčku (např. křenová pomazánka -  není zcela dětské jídlo) a občasný večerní nedostatek toaletního papíru na některých toaletách.
Moc se těšíme, že i příští rok budeme moci na Chaloupkách strávit tak krásný týden jako letos:))
Přeji Vám krásné léto!

 ing. Josef Velek v červnu 1988 při návštěvě v Kněžicích:

„Sleduji Vaši práci už hodně let a vím dobře, proč říkám, že jste výjimeční. Výjimeční především sloučením výuky + výchovy + hry + soutěžení + kamarádství dětí v jeden velký program a recept utváření velice plodného vztahu dětí a mládeže k přírodě, krajině, obci a okresu jako celku. Není lehké tohle všechno sloučit dohromady – podařilo se vám to a je moje štěstí, že jsem vás všechny poznal a že jsem do Kněžic jezdil a jezdím.“

Jaromír Švarc, botanik:

Děkuji vám srdečně a moc za váš pozdrav z Chaloupek! Nezapomněl jsem na Chaloupky a celý kraj pod Saladovým či Salátovým kopcem nad Zašovicemi s širokým líbezným okolím. Vzpomínám, jak jsem navštívil tento kopec se svou manželkou poprvé asi 16. 10. 1971. Obdivovali jsme se tehdy stovkám kvetoucích hořečků českých a viděli též v údolí zámeček Chaloupky.
Když jsem se později v Jihlavském muzeu seznámil s paní Květou Burešovou, navštívil jsem Chaloupky pak nejméně pětadvacetkrát. Myslím, že to bylo poprvé 29.8. 1996 (lektoroval botanickou část semináře „Hydrobiologie – sběr vzorků a příprava preparátů“, pozn. autora). Vážil jsem si a obdivoval zanícení všech zaměstnanců Chaloupek pro ochranu přírody a jejich trpělivou práci s dětmi i dospělými a vážím si toho dodnes. Jsem opravdu velmi rád, že jste se stali pokračovateli práce započaté paní Burešovou a věřím, že budete plány v další činnosti úspěšně uskutečňovat.
Budu vám držet palce!

Svata Ondráčková, bývalá okresní konzervátorka Muzea Třebíč 

O Středisku ekologické výchovy Chaloupky můžeme slyšet i číst mnohou chválu a ocenění. Dnes je to dvacetiletý úspěšný a sebevědomý člen ekologického proudu občanské společnosti a toto místo svědomitě zastává. Já bych však ráda vzpomenula období, kdy se na základní škole v Kněžicích s terénním útočištěm v hájovně na Chaloupkách k vybudování střediska teprve sbíraly síly a hledaly cesty.
Kněžický experiment byl v té době ojedinělý a okolnosti nebyly právě příznivé. Ze strany školy šlo o zpestření a prohloubení učiva biologie, ze strany školáčků o zábavné naplnění volného času. Nadčasový byl program: připravit dětem dobrodružství z pozorování přírody a vzbudit v nich – a možní jejich prostřednictvím i v rodičích – povědomí o důležitosti přírodu chránit.
Mluvím o době, kdy venkov zažíval scelování lánů, odvodňování polí a luk, kanalizaci vodních toků a degradaci lesů na monokulturní plantáže a kdy i nepatrné zbytky přirozené vegetace byly likvidovány, aby nerušily kýženou pravoúhlou geometrii zemědělských pozemků… (Úryvek z Pocty Květoslavě Burešové vydaném po jejím úmrtí 2008)

David Šorm - farář 

Počátky spolupráce s Chaloupkami sahají do mých studentských časů, kdy jsem jako asistent režie při natáčení dětské televizní soutěže „Hra na zelenou“ několikrát navštívil Chaloupky. Shledal jsem se s prostředím otevřeným, s lidmi vlídnými a pohostinnými. Zaujalo mne setkání s Květou Burešovou, velmi zapálenou a energickou paní, která s dětmi školou povinnými skákala přes potok a pomáhala jim plnit soutěžní úkoly. Myšlenka budovat středisko ekologické výchovy ve spolupráci s Chaloupkami přišla ve chvíli, kdy jsem jako evangelický farář přišel do Horní Krupé a Havlíčkova Brodu. Sbor v Krupé vlastní starou venkovskou školu, obklopenou zahradou, loukami a poli. Zrodil se plán tuto zapomenutou školu oživit a vrátit jí smysl, kvůli kterému ji lidé před více jak sto lety postavili. V roce 2008 nás v Krupé navštívili manželé Burešovi, kteří nám myšlenku nového ekocentra ve spolupráci s Chaloupkami nabídli a my ji rádi přijali...

Kateřina Jančaříková - UK Praha
Do Chaloupek jsem se dostala jakoby náhodou. Ale patřím k lidem, kteří si často říkají, že „náhody vlastně neexistují“. A tak tahle „náhoda“ ovlivnila můj další život, hlavně život profesní. Poskytla mi inspiraci a užitečné zkušenosti a hlavně přátele...
…Nyní pracuji pátým rokem na Pedagogické fakultě a mám možnost šířit téma „školní zahrady“ mezi budoucí učitelky mateřských i základních škol. Myslím, že je to téma nosné a moc si vážím toho, že mohu jít ve šlépějích paní Květy. K tomu mi hodně pomohla i paní Iveta Machátová, která mne „uhnala“ na konferenci v Kremsu na podzim 2010. Opět to bylo tak, že jakoby po mne něco chtěli a já dostala mnohem více, než jsem ze sebe vydala. Z konference jsem si odnesla totiž velkou inspiraci, fotografie do výuky a opět nová přátelství s úžasnými učitelkami. Takže mám pocit, že vždy, když mne někdo z Chaloupek o něco požádá, tak se mi to vrátí několikanásobně. Takže jsem vlastně takovým stálým dlužníkem Chaloupek.

Eva Jirsová - učitelka biologie na Gymnáziu Chotěboř

Co se mi vybaví při vyslovení pojmu „Chaloupky“? Při vyslovení názvu „Chaloupky“ se mi již více než deset let vybaví, a dokonce zcela živě připomene, pocit pohody, klidu a spousty opravdu fajn lidí, mezi kterými kraluje stále se usmívající Ivetka Machátová, a hlavně takové to lidské teplo, kterého je dnes již velmi málo. Nevím, co popsat dříve, myšlenky se mi tlačí jedna přes druhou… kterou vybrat a jak je uspořádat? Vybavuji si nadšení primánků, kteří řeší zapeklité úkoly zadané některým z lektorů. Zde se mi nejčastěji ve vzpomínkách objeví postava Martina Kříže nebo Ivy Suché. Obzvláště nápady v podání Martina mi vždy nahání hrůzu a pokaždé mám znovu pocit, že tentokrát to tedy přehnal! Ale světe, div se! Ti moji milí šikulové to zvládli naprosto skvěle. Zase znovu a znovu se v myšlenkách vracím k tajným vycházkám v době poledního odpočinku na kvetoucí mokrou louku plnou vstavačů, kam se přeci nesmí. A zase ta pohoda, v dubnu nebo v květnu, kdy ve škole vrcholí shon a ke klidu je opravdu hodně daleko...

Vaše Eliška Horelová - spisovatelka a básnířka

Chaloupky byl pro mne ráj na zemi. Moc ráda jsem tam jezdila. Květa Burešová, její manžel Vladislav, její děti, vlastní, i ty které přijala do svého srdce, protože hledaly se svými učiteli cestu, jak zlepšit vztah lidí k přírodě a učinit tuto zemi krásnější, byli lidé, jichž jsem si velice vážila. Na Chaloupkách vše směřovalo jednak k hlubšímu poznání přírody, jednak k její ochraně a rozvoji k činorodému vztahu člověka k prostředí, v němž žije. Chaloupky jsou pro mne něčím, co vzniklo z lásky k přírodě i k lidem, něčím velkým. Mohlo to existovat jen díky nesmírné obětavosti lidí, kteří na Chaloupkách žili, a těch, kteří tam jezdili naplnit svůj rozum novým poznáním a své srdce novým citem, novou láskou. Květa Burešová a její lidé hořeli. A kdo hoří, nutně zapaluje pro věc i druhé, stejně vnímavé. Stálo by za to zjistit, kolik lidí prošlo chaloupeckou výhní. Doufám, že tu pochodeň nesou dál. Řekla bych, že dnes je to stejně potřebné jako kdysi. Moc vzpomínám a velice vám držím palce, přátelé z Chaloupek.

 Česká školní inspekce, Inspektorát v Kraji Vysočina, Inspekční zpráva čj. ČŠIJ-453/14-J

Školské zařízení Chaloupky je jedinečné zařízení pro zájmové vzdělávání zaměřené na environmentální výchovu a ekologii v Kraji Vysočina. Svou činností přesahující krajský region se uplatňuje na úrovni národní i mezinárodní. Svým školním vzdělávacím programem doplňuje vzdělávací programy škol v oblasti environmentální výchovy, zejména v rozvoji praktických dovedností. Vzdělává pedagogické pracovníky a podněcuje v nich ekologické myšlení. Je příkladem dobré praxe pro všechny organizace, kterým záleží na co nejpříznivějším stavu životního prostředí. Celou inspekční zprávu si můžete přečíst zde