Povídání o chaloupeckém dřevořezání IV.

Takže při tvých programech se děti dozvědí i širší souvislosti, které předcházely tomu, než se jim objevil špalík dřeva na stole?

Ano. Program se vždy snažím koncipovat tak, abych to propojil. Aby získaly jak praktické dovednosti, tak informace o stromu a prostředí, ze kterého pochází. Je škoda, že máme poměrně málo času na to, abychom vše prožili do hloubky. Řeším to tak, že při opracovávání dřeva vyprávím příběh: co je to za dřevo, kde rostlo, kdy jsme ho pokáceli. Vlastnosti i vůni dřeva v tu samou chvíli zjišťují sami. Já příběhy miluji, a i dětem se to poslouchá lépe, než kdybych jim jen sděloval nějaký suchý přehled. A když nemám příběh skutečný, klidně si nějaký vymyslím. Příběh jen vytvoří nit, na kterou jsou informace navlečeny.

Jak na tom děti jsou? Chtějí pracovat? Jak si troufají? Jak jsou šikovní?

Je to dobré, protože většinou děti chtějí vyrábět, chtějí pracovat a baví je to. Ale strašně záleží na tom, jak k nim lektor přistoupí, jak je zaujme, jak je nadchne. Když se mu to podaří, má vyhráno. Protože když jim ukážu výrobek, který je cílem programu, vidím v jejich očích nejistotu: „Zvládnu to? Já? To asi ne…“ Ale když jsou dobře vedeni, najednou zjišťují, že to s nimi není tak hrozné, že se blíží k cíli, že jim něco vzniká pod rukama. Ta proměna některých dětí během programu je úžasná.

Klíčový je totiž pracovní postup. Vždycky se dětí ptám, jaký je rozdíl mezi návodem a pracovním postupem. A většinou neví. Ale zrovna dneska mně takový klučík udělal ohromnou radost, protože to vysvětlil naprosto dokonale a jednoduše: „Návod je vždycky napsanej a postup je to praktický, jak se to doopravdy dělá.“ Jasně, to je přesně ono. Pracovní postup je vždycky od A do Z. A nelze přeskočit. Dobrý pracovní postup je vyvaruje chyb, kterých se dopouštěli ti před nimi. Včetně mě. Každý, komu se nedaří, je zklamaný. A ono se jim občas nedaří i když se drží postupu… Takže já se snažím, aby těch zklamání bylo co nejméně. Nezdary jsou sice důležité, ale nesmí jich být mnoho. Každé dítě je jiné a některé by se k cíli vůbec neprokousalo. Je třeba mu pomoci. Protože když něco dokáže, snadněji přijímá neúspěchy a jde dál.

A jsme opět u ekologické výchovy. Cílem není jen vyrobit si hračku a nabýt nějakou zručnost. To je to hmatatelné, co si odnáší domů. Kompletním cílem je, dozvědět se něco i o stromu, ze kterého je použité dřevo. O místu, na kterém strom rostl, o krajině, která byla okolo.

Je jasné, že během několika hodin programu se z dětí nestanou ani řemeslníci, ani ekologové. Úspěch je, když odcházejí šťastní se svou hračkou a skrze emoce se nám do nich podařilo zasít semínko zájmu. O dřevo, o řemeslo i o přírodu jako takovou.

Zní to hezky. Je náročné takový program připravit?

Náročné to je. Má to dvě roviny. Program musíme vymyslet. Snažíme se, aby byl něčím zajímavý. Aby byl jiný, než na co jsou děti zvyklé odjinud.  A jeho jinakost často spočívá i v náročnosti přípravy pro lektora. Ten musí pečlivě nejen vymyslet postup, ale také vyrobit přípravky, které dětem usnadní práci. A polotovary, které dětem umožní práci stihnout. Takže příprava programu často zabere víc času, než program samotný.

Jaké nástroje děti používají?

Program koncipovaný na manuální zručnost, takže používáme v podstatě výhradně ruční nástroje. Kromě aku vrtaček, to je velký urychlovač. Takže metr, kladivo, pilku, tužku, smirkový papír. A u těch složitějších věcí třeba i dláta.

Další části článku si přečtete zde: část I. -> část II. -> část III. -> část IV. -> část V. -> část VI

V tištěné podobě si můžete článek přečíst v Horáckých novinách.

Svoji lásku ke dřevu můžete proměnit v umění vyřezávat na Standově táboře v Balinách. Více informací o tomto a dalších současných chaloupeckých táborech najdete kliknutím zde.