Povídání o chaloupeckém dřevořezání II.
Dřevo provází člověka od nepaměti, a přesto se v dějepisu nedočteme o době dřevěné. Pravěk dělíme na dobu kamennou, bronzovou a železnou, ale dřevo nikde. A přitom kde by byl člověk a všechny ty „doby“, kdyby nebylo dřeva! Minule jsme si začali povídat s řezbářem a chaloupeckým lektorem Standou Juhasem nejen o jeho cestě ke dřevu, ale také k ekologické výchově. Dnes v našem povídání pokračujeme.
Jaké dřevo máš nejraději ty?
Přišel jsem na chuť ovocným stromům: švestka, hrušeň, jabloň, třešeň. Je to sice dřevo tvrdé a houževnaté a zpracování je náročnější, ale ten výsledek! A ta vůně! Každé dřevo se prostě hodí na něco jiného. Když je vezmete do ruky, ono si už samo řekne, co z něj má být. Jen to uslyšet… Kromě toho musí být připravené podle toho, do čeho se chcete pustit. Rád vyřezávám okaríny. Na ně musí být dřevo dokonale vyzrálé a suché, protože při sesychání by se rozladila. A je zajímavé, že okaríny z ovocných dřev mají úplně jiný, krásnější zvuk, než stejná okarína z vrby.
Tohle všechno věděli naši předci už dávno. Zásadně káceli v zimě, kdy je ve stromu jen minimum mízy a dřevo tím je už na půl přichystané. Třeba příprava dubových fošen na nábytek, to je proces. To chystal už děd pro vnuka. Takové vyzrálé fošny pak měly úžasnou cenu.
Ono asi na všechno je nejlepší suché a vyzrálé dřevo, nebo ne?
Právě že ne. Třeba lžíci klidně můžete udělat ze dřeva čerstvého. Lépe se s ním pracuje a hotový výrobek pak zahrabete do pilin a ono tam pomaličku vyschne a nepraskne. Lžíce se prostě nerozladí.
Nebo třeba stoličky. Tam se dokonce pracuje s kombinací čerstvého a suchého dřeva. Desku na sezení uděláte z čerstvého a nohy do ní vsadíte ze suchého, nemusíte nic lepit ani jinak spojovat. Vysychající dřevo to udělá za vás. Jak deska vysychá, zmenšují se otvory a dokonale obemknou nohy, které jsou ze dřeva suchého, takže svůj objem už nemění. Tuto metodu využívají severské země. Tam to se dřevem vůbec umí. Kromě už zmíněných lžic se z čerstvého dřeva dělají třeba laponské hrníčky kux. Ty se po vyřezání vaří ve slané vodě a když pak vysychají, sůl zatáhne póry a hrníček vysychá tak pomalu, že nepraskne. Používá se převážně bříza.
Co všechno ze dřeva děláš?
Mám rád drobnější věci. Jsou to spíš předměty pro potěšení. Zvládl bych udělat třeba i skříň, ale neměl bych z toho to potěšení. Já se totiž snažím dělat vše ručně, tradičními postupy a nástroji. A to by u skříně trvalo strašně dlouho. Stoličku zvládnu udělat za dva dny a z toho má člověk radost. Kdybych ji dělal na strojích, měl bych ji hotovou ani ne za tři hodiny, ale ta radost by tam nebyla.
Jaké nástroje vlastně používáš?
Klasické: poříz, hoblík, pilku, ruční vrták… Ruční vrtačky jsem dokonce i sbíral. Rezavé, nefunkční věci na vyhození jsem zrenovoval a teď s nimi pracuji. Vracet život věcem je příjemné. Já totiž nerad spěchám. Nepotřebuji spěchat. Nedělám sériovky. Pro mě je největší relax, když v dílně na zahradě pod terasou poslouchám ptáky a pěkně ručně něco vytvářím. To jsem šťastný. Přestanu vnímat čas a jenom se ponořím do vlastností toho dřeva. Splynu s ním. Cítím jeho strukturu, tvrdost, vůni… Naslouchám, co mi dřevo vypráví a podle toho používám nástroje. Je to dialog.
Další části článku si přečtete zde: část I. -> část II. -> část III. -> část IV. -> část V. -> část VI
V tištěné podobě si můžete článek přečíst v Horáckých novinách.
Svoji lásku ke dřevu můžete proměnit v umění vyřezávat na Standově táboře v Balinách. Více informací o tomto a dalších současných chaloupeckých táborech najdete kliknutím zde.
